KROJOVÉ INSPIRACE

KROJOVÉ INSPIRACE NAPŘÍČ SLOVÁCKEM

Podoby tradičního oděvu a jeho proměny v průběhu času…

1820-1920

Pocta rukodělným tvůrcům…

Romana Habartová

Oděv byl vždy důležitý stejně jako obživa, střecha nad hlavou, nástroje a nářadí. Představoval ochranu, nabýval na významu v čase zimy, zdoben byl pro čas sváteční, nejvíce pro obřadní chvíle. Jeho podobu vytvářela sama krajina – geografické a klimatické podmínky. Mohli bychom vlastně hovořit o ekologii odívání. Lidé si v minulosti oděv mohli vytvářet pouze z toho, co jim bylo dostupné, z přírodních materiálů, které byly v jejich blízkosti, ať už se jednalo o výrobu materiálů rostlinného nebo živočišného původu.
Jak oděv vypadal? Vždy záleželo na jeho zhotovovateli, tvůrci, který do něj vkládal své potřeby, ale také svůj talent. V oděvu lze vidět vyspělost či úroveň výroby a obchodu, schopnosti řemeslníků a domáckých výrobců, samozřejmě vliv měst,  módy a s dobou dostupnost rozmanitých materiálů.  Svou roli hrála etnicita, náboženské vyznání, příslušnost k panství, k farnosti a jiné okolnosti. V bohatších zemědělských oblastech a kolem měst se regionální typy tradičního oděvu vytvářely a ustálily rychleji, v podhorských a horských oblastech byl proces pomalý a v tradičním odívání zůstávalo více variant.
Větší typovou pestrost odívání lze na Slovácku sledovat dodnes.
O vytváření krajových typů s označením tradiční oděv můžeme hovořit od 18. století. Podstatné změny v lidovém oblékání vidíme na konci 18. a v prvním desetiletí 19. století ve vazbě na zrušení nevolnictví a růst úrovně venkova i měst. Lidé začali dbát na své oblečení i jeho vzhled, rozvíjel se tvůrčí projev v celkové skladbě oblečení, v barevnosti i detailech. Pozornost byla stále více soustředěna na oblečení sváteční, které upozorňovalo na osobnost svého nositele.
Po celý život se velmi ráda zabývám mimo jiné tradičním odíváním a rukodělnými dovednostmi, věnuji pozornost jejich tvůrcům, které soustavně navštěvuji, snažím se jejich příběhy a mimořádné schopnosti přiblížit široké veřejnosti a hledám cesty podpory jejich práce.  Přispělo k tomu určitě  naše rodinné zázemí. Maminka Marie Bartošíková, rozená Dvouletá, jako modistka, návrhářka, krejčová se specializací na svatební šaty i náročné večerní róby, později na krojovou krejčovinu, mně i sestře Janě dala společně s tatínkem Františkem Bartošíkem, který je původní profesí kovář a podkovář, se zaměřením  na uměleckou tvorbu, neuvěřitelný příklad pracovitosti, píle a kreativity, předali nám talent, který jsme každá uchopily svým způsobem.
Z desítek návrhů rekonstrukcí, stylizací tradičního oděvu i jevištních kostýmů dnes poprvé vybírám tento reprezentativní soubor kompletů napříč Slováckem. 
 
Základní metodou pro naši odbornou práci je především znalost pramenů a literatury a neustálé bádání. Pokud se chceme touto problematikou důvěrněji zabývat, pak je nezbytná důsledná práce s archivními a muzejními sbírkami, trojrozměrným a fotografickým fondem, kde lze srovnávacím studiem vývoj odívání analyzovat. Zásadním je příležitost práce s fondem nejen v lokálním nebo regionálním muzeu, ale i v rámci naší země nebo dokonce srovnávání mezinárodní, což mi v minulosti mé působení v muzeu a především také práce v pozici předsedkyně Etnografické komise EK AMG ČR v letech 2011-2018 umožňovalo.

Během let přicházel zájem o návrhy rekonstrukcí nebo vypracování prototypu lidového oděvu od folklorních těles (Kunovjan, Handrlák, dětské soubory z Kunovic, později především Děcka z Kunovic, v jejichž vedení jsem 32 let působila, Ženičky, Mužský sbor z Kunovic, Ženský sbor z Kunovic, Danaj, Technik, Gabrielovci, Popovjánek a další), od jednotlivců i rodin (Kunovice, Podolí, Popovice, Polešovice, Nedakonice, Ořechov, Ostrožská Nová Ves, Uherský Ostroh, Blatnice pod Sv. Antonínkem, Břestek, Buchlovice, Horní Němčí, Rudice, Velíková, Vizovice, Bzenec, Stupava, Žlutava, Koryčany, Ostrava a další). K některým realizacím zatím nedošlo, ale jsou ve fázi přípravy k realizaci. Návrhy krojů jsem měla možnost vytvořit také do zahraničí, do Polska, Švédska, Francie, ke krajanům do Brazílie, USA, Austrálie. Poslední realizaci návrhu mého kroje si odvezli naši krajané z partnerského města West  z Texasu  v roce 2018.
Mimořádná byla nabídka odborné spolupráce v projektu „Zachování tradic a kulturního dědictví MAS Hornolidečska a MAS mikroregionu Buchlov“ v roce 2011, kam jsem byla přizvána jako odborný garant, pro Osvětimany pak také PhDr. Marie Náplavová. Zpracovala a administrovala jej Místní akční skupina Buchlov, z.s. a zaměřila se na zachování tradic, kulturního a historického bohatství MAS Hornolidečska a MAS mikroregionu Buchlov (obce Boršice, Břestek, Buchlovice, Hostějov, Medlovice, Modrá, Osvětimany, Salaš, Staré Hutě, Stříbrnice, Stupava, Tupesy, Velehrad, Zlechov). Projekt prioritně řešil pořízení valašských a slováckých krojů pro spolkovou a souborovou činnost. Kroje zhotovovalo několik desítek mistrů řemesla ze společnosti Lidové tradice a řemesla, o. p. s. Uherský Ostroh a jejich terénní spolupracovníci, s nimiž jsme se při práci setkávali. Díky tomuto projektu bylo pořízeno přes třicet párů krojů, více než devadesát krojových součástek, které v dospělých souborech absentovaly, desítky krojových doplňků jako byly lokálně ukotvené opasky, vysoké holínkové boty nebo voničky z textilního kvítí. Soubor byl pořizován podle původních předloh s respektem ke tvarosloví, ke střihovým konstrukcím, tvarosloví oděvu a jeho vrstvení, za pomoci převážně nových technologií, strojových výšivek, s nutností urychlení a zlevnění díla. Pro mne se stala mimořádná především tvůrčí práce na návrhu a zhotovení dvou desítek krojových kompletů pro obec Břestek a pro obec Modrá.
 
Velký přínos mi přinesla práce v týmu odborníků v projektu NÚLK od roku 2011. V této veřejné soutěži v oblasti výzkumu, experimentálním vývoji a inovacích v rámci Programu aplikovaného výzkumu a vývoje národní a kulturní identity (NAKI) uspěl projekt předložený NÚLK ve Strážnici č. 59 – Tradiční lidový oděv na Moravě, identifikace, analýza, konzervace a trvale udržitelný stav sbírkového materiálu z let 1850-1950. S kolektivem odborníků z různých oblastí práce s textiliemi jsme navštívili desítku muzejních fondů u nás i v zahraničí. Pětiletý výzkumný záměru se věnoval střihovým variantám tradičního oděvu z prostředí Moravy, preventivní konzervaci textilních sbírek, analýzou a identifikací textilních technik a technologickými postupy výroby textilních kusů oděvu. Studium oděvních tkanin sbíralo údaje o tkaninách na tradičním oděvu. Díky početným muzejním souborům oděvních součástek z přelomu 19. a 20 se nám dochoval bohatý textilní materiál.  Výstupem byla řada souhrnných studií členů týmu v odborných časopisech a sbornících, publikace, výstavy, a zhodnocením pak vytvoření databáze střihů textilních tradičních oděvních součástek či Atlas textilu od autorek Petry Mertové a Aleny Samohýlové. Jedná se o skvělý materiál řazený podle typologie textilních tkanin s odbornou terminologií textilu i doplňkovými regionálními názvy. Zájemci se tak mohou seznámit s rozsahem tkanin, z nichž byly oděvní součásti tradičního oděvu na Moravě v letech 1850 až 1950 zhotovovány. Databáze zahrnuje textovou část s popisy tkanin i obrazovou část s ukázkami konkrétních tkanin z depozitářů muzeí. Návštěvník stránek může vyhledat tkaninu a seznámit se s jejími základními technickými parametry, provenienčními i evidenčními údaji. Přiložena je i celková fotografie oděvních součástek, na nichž byly tkaniny zachyceny. Současně je sestaven přehledný seznam tkanin se základními popisy a slovník používaných odborných pojmů.

V roce 2012 jsem byla oslovena manažerkou MAS Ostrožsko ing. Janou Bujákovou s myšlenkou obohacení nabídky vzdělávacích programů pro obyvatele v regionu Slovácko, pro Ostrožsko, Veselsko a Horňácko. Výběr obcí jsem v  území učinila na základě dobrého příkladu možnosti sledování vývoje tradičního oděvu od druhé poloviny 19. století do současnosti. Zaměřily jsme se na formulování strategického plánu a výukového modulu s cílením na historii a vývoj krojů v regionech a jejich podobu od poloviny 19. století do dneška, na diferenciaci tradičního oděvu (pracovní, všední, sváteční, slavností a obřadní, k zvláštním příležitostem, se specifikací na oblečení rolnické, řemeslnické, dělnické), na krajovou charakteristiku oděvu, biologickou příslušnost (oblečení mužské, ženské), na věkové kategorie (oblečení batolat, dětí, mládeže, dospělých, starých), na stav a zařpl7haazení ve společnosti (svobodní, vdané a ženatí, vdovy a vdovci), na ošetřování krojů (úpravy, praní a údržba), na praktické ukázky a workshopy s konkrétní výrobou a výzdobou tradičních oděvních součástí a také na mapování tradičních textilních výrob, technologií a tvůrců v uvedené oblasti. Pro rozsah zadání jsme si přizvaly do týmu etnografku Olgu Floriánovou, Renátu Galečkovou, Janu Trachtulocovou a Kristýnu Petříčkovou. Výstupem projektu se stal cyklus přednášek, besed a tvůrčích workshopů s mistry řemesla po celém sledovaném území. Projekt vyvrcholil prezentací nově vzniklých slavnostních a obřadních rekonstrukcí a replik tradičního oděvu z let 1890 až 1930 z oblasti Ostrožsko (Blatnice pod Sv. Antonínkem), Veselsko (Veselí nad Moravou, Kozojídky) a Horňácko (Lipov). Výstup projektu představuje šest párů obřadních kompletů z období kolem roku 1890 a 1930 pro uvedené obce, kterým je MAS poskytla k užívání.
 
Velké obohacení v této oblasti pro mne představuje přednášková činnost zaměřená na tradiční oděv. Během života to byly stovky přednášek po celém kraji pro školy, lázeňské hosty, seniory, cyklus přednášek v rámci výuky pro umělecké a učňovské školy, v rámci Školy folklorních tradic v Praze, v zahraničí na univerzitách i na folklorních festivalech např. v Polsku (Nowy Targ), v Bulharsku (Sliven), Rumunsku (Deva),ve Francii (Nancy, Université de Lorraine; Lunéville, Evropský institut Střední Evropy), ve Wisconsinu (Milwaukee).
 
Školou byla pro mne spolupráce na krojových přehlídkách a jejich komentování v řadě obcí a měst (Kroměříž, Ostrava, Uherské Hradiště, Velehrad, Kunovice, Podolí, Blatnice pod Sv. Antonínkem, Vlčnov, Boršice u Blatnice, Hroznová Lhota, Uherský Ostroh, Polešovice, Vésky, Sady apod.). Tzv. „krojovou galerií“ se pro mne stala příprava komentářů pro krojové přehlídkové průvody v regionu v rámci Slováckých slavností vína a otevřených památek v Uherském Hradišti, které jsem připravovala v letech 2002 až 2015 ve spolupráci s cca 80-90 obcemi regionu a příprava knihy na Paletě krojů v roce 2010.
 
Příklad vztahu k tradicím a rukodělné práci mi přináší stálá setkávání s lidmi, kteří bylo  obdarování talentem a věnují se práci s přírodními materiály, tradiční rukodělné výrobě. Jim a jejich inzitní, naivní, lidové, zlidovělé a umělecké tvorbě se snažím věnovat příležitostně pozornost na stránkách odborných i populárních časopisů, řada z nich byla zařazena mezi nominované na lokální, regionální, krajské i národní ocenění v oblasti rukodělných hodnot.
 
V uvedeném nikdy nekončícím procesu je nezbytné každodenně se pohybovat v terénu, hovořit s pamětníky, představiteli obcí, pracovat s archivním a sbírkovým fondem, studovat historické prameny, literaturu, nové badatelské výstupy a nikdy se nespokojit se stávajícím výsledkem. Tato krásná a tolik potřebná práce nikdy nekončí…

Výstava vznikala půl roku, do dnešního dne byla již na 15 místech, vidělo ji přes 5 tisíc diváků. Ve výstavě je nyní 50 postav, které jsou kompletně oblečené, jako by to byli lidé, kteří právě odcházejí na slavnost.
 
Ve výstavě je přes 900 kusů textilu z toho je 110 ženských spodniček. Na zhotovení krojových součástek se podílelo přes 50 tvůrců.
Jim patří největší díky za to, že tento mimořádný fenomén tradiční lidové kultury – jakým je kroj – sále žije… Výstavu provází 350ti stránkový katalog.

Romana Habartová